Vždy jsem víno popíjela, ale uměla jsem rozpoznat jen bílé od červeného, později víno suché nebo polosuché. V restauraci jsem byla vždy ztracená. Cítila jsem se zvláštně, když jsem měla ochutnat víno, které jsme vybrali. Opakovala jsem to, co jsem viděla u ostatních- přivoněla, zatočila skleničkou a napila se... 

Nevěděla jsem, co mám cítit, jak má konkrétní víno chutnat, co od něho očekávám? Vlastně jsem jen věděla, jestli se dá vypít nebo ne a možná bych ani nepřiznala, kdyby mi nechutnalo. 

Styděla jsem se zeptat na věci, které mě zajímaly a když jsem sebrala odvahu a zeptala se..tak jsem stejně odpovědi nerozuměla. Neznala jsem jazyk vína a tak pojmy jako vyvážená kyselinka, plné tělo, klaret, víno barikové...byly pro mě španělskou vesnicí. 

Ale popravdě, zas tak moc mi moje neznalost nevadila. 

Bylo to na jaře roku 2013. Změnila jsem zaměstnání a dostala jsem šanci pracovat s víny z Argentiny a Uruguaye. Součástí mé práce bylo pořádání degustací jihoamerických vín a provázení těmito degustacemi. Byla jsem hozená do vody a musela se rychle naučit plavat.

Dnes můžu poděkovat majiteli firmy za to, že mě přijal, dal mi možnost s víny pracovat a hlavně, že mi důvěřoval, že to zvládnu. 

Moje první degustace vypadaly tak, že jsem se nazpaměť naučila informace o vínech, vinařství, zemích původu, atd. Bylo celkem náročné si vše pamatovat, když neznáte souvislosti, nemáte napitá vína... Samozřejmě jsem degustovaná vína ochutnala dopředu a moc mi chutnala:), ale všechno se mi to pletlo... 

Nedokázala jsem v té době rozpoznat, o kterou odrůdu vína se jedná, které vůně a chutě se k tomuto vínu pojí. Musela jsem si přečíst, jaké chutě a vůně mám vnímat a pak jsem se zuby nehty snažila, abych popsané vůně cítila. Popravdě...Hlavní vůni i chuť jsem jakžtakž dokázala vnímat, ale další nuance byly pouze v mé představivosti... 

Aby toho nebylo málo, tak účastníky degustace byli vesměs vysoce postavení manažeři-muži 🙂 Často muži, kteří víno měli rádi, hodně o něm věděli a rádi si rýpli. Děsila jsem se toho, že něco zapomenu, že nebudu znát odpovědi na otázky...a do toho jsem žena:) Dlouhé vlasy, krátký rozum... ale usmívá se hezky... to bylo to první, co většině mužů asi blesklo hlavou...:-) 

Cítila jsem se hrozně...

Rozhodla jsem se, že udělám vše proto, abych o jihoamerických vínech věděla co nejvíce a abych si degustace mohla začít užívat a nemusela se strachovat každé otázky. 

Šlo to pomalu. Nemohla jsem se ze začátku dostat k úplnému základu, pořád jsem narážela na odborné výrazy profesionálů. 

Přečetla jsem spoustu literatury, vzdělávala se (kromě jiného i u jedné z nejlepších českých degustátorek Ivety Steinerové), účastnila se degustací, chodila na výstavy vín, jezdila do Valtic kvůli školení na různá témata.

Byla jsem se podívat ve vinařstvích v Argentině, Uruguayi, Toskánsku, Německu, v moravských i českých vinařstvích. Měla jsem i velké štěstí, že jsem potkala profesionály z oboru, kteří mi podali pomocnou ruku a hodně mě naučili a vlastně učí dodnes a za to jim moc děkuji. 

Stále jsem ochutnávala, objevovala skryté vůně a chutě, porovnávala jednotlivé odrůdy a vinařské oblasti. 

Po nějaké době vše začalo zapadat do sebe a mně už nešlo v první řadě jen o to, jestli budu schopná zodpovědět dotazy účastníků degustace. 

Úplně jsem změnila koncept degustací. Začala jsem vybízet klienty, aby se na víno nedívali jako na produkt a nehledali, kolik má zbytkového cukru, kyselinek atd...navrhuji jim, ať se dívají na víno jako na živý organismus a ať odloží telefony, na chvilku se zastaví a začnou víno vnímat svými smysly... 

Ono to začalo lidi bavit. Dokonce i ty vysoké manažery, kteří předtím měli pocit, že ví vše a já jim nemám, co předat.:-) 

Dnes je ze mě milovnice vína, víno se stalo součástí mého života. 

Aby se i pro vás stalo víno srdeční záležitostí, je potřeba se zamilovat do života. Užívat si ho plnými doušky, vnímat všechny vůně, chutě, emoce dané chvíle.