,,…hňupi jsou k mání v každé branži…“ říká místopředseda Asociace degustátorů Jirka Dunovský

Linda Karpašová2680x

Vy, kteří jste četli můj e-book Pečlivě střežené tajemství sommeliérů aneb 8 tipů, jak si vychutnat víno, tak víte, že jsem začínala víceméně od nuly. Ze začátku byla pro mě práce s vínem a především degustace jen velký stres. Ale postupem času, získanými informacemi a hodinami strávenými s vínem, jsem začala vínu postupně propadávat, až se z toho stala moje láska a vášeň.

Zásluhu na tom kromě vzdělávání se, ochutnávání, cest na veletrhy nebo do vinařství měli i někteří profesionálové z oboru.

A tím nejvýznamějším učitelem byl Jirka Dunovský.

Jirka je místopředseda Asociace degustátorů ČR, majitel firmy dab s.r.o.(Malý velkoobchod s víny pro firemní i privátní klientelu). Poznali jsme se na Dni Malbecu, který každoročně pořádá Argentinské velvyslanectví. Představovala jsem tam několik vynikajících argentinských vín této odrůdy. Na MalbecDay jsou zváni jen profesionálové v oboru, no a Jirka byl jeden z nich. Já popravdě v té chvíli vůbec netušila, kdo je? Ochutnal s kamarádem pár vín a rozloučili se.

Byla jsem pak hodně překvapená, když mi od něho za pár dní po akci přišel mail. Psal v něm, že našel můj blog a stáhnul si můj e-book. Udělalo se mi úplně mdlo, protože blog byl úplně čerstvý a skoro nikdo o něm nevěděl. A já jsem neměla odvahu to dát vědět známým lidem nebo rodině:-)

Takhle začalo naše dnes už přátelství. Moc si na Jirkovi cením toho, že na mě nekoukal z patra, když jsme se poznali, ale naopak, pomohl mi zúčastnit se spousty vzdělávacích akcí s vínem, degustací, podnikali jsme spolu cesty na Moravu, pomohl mi uspořádat první Masterclass uruguayských vín v ČR, pro jeho klienty jsme uspořádali degustaci argentinských a uruguayských vín…a spoustu dalších věcí…..

Je to opravdu profesionál, umí o víně krásně povídat, rád cestuje za vínem, je to velký sportovec a požitkář života, rozhodně se s ním člověk nenudí a taky se dost nasměje. Já jsem dneska moc ráda a vděčná, že jsme se tehdy poznali.

A tak jsem moc ráda, že kývnul na návrh rozhovoru pro můj blog. Vše se seběhlo v současné době koronavirové a tak jsme rozhovor ladili jen po emailech.

Jirko, pamatuješ si na naše první setkání?

To je na začátek poměrně těžká otázka…lehčí by nebyla? ☺ Samozřejmě, že pamatuji!

Může za to Tvé někdejší pracovní angažmá ve společnosti, která dovážela maso a víno z Jižní Ameriky. A když z J.A., tak to byl samozřejmě argentinský MALBEC, to ten za to může. No a právě skvělý Malbec mi dala ochutnat mladá dáma, na které mne zaujalo hned několik detailů. Chceš vědět, jakých, že… ?!?

Krom toho, že byla velice půvabná a sympatická (jak jinak, bez toho by nemohla být letuškou; rozhodně tehdá; v časech, kdy na světě bylo ještě vše na svém místě) tak také pocházela z Hradce Králové. Města, které velice obdivuji a se kterým je spojen i kus mého života. Byť dnes – a už dlouho a rád – žiji v Pardubicích.

Jak jsi se vůbec (v Hradci nebo v Pardubicích) k vínu dostal? Kdy ses mu začal věnovat?

Vidíš, a to nám hezky navazuje – dětství a mládí jsem prožil ve východních Čechách, tudíž velmi daleko od všeho, co se jen vzdáleně mohlo dotýkat vína. Ale moji prarodiče, u kterých jsem vyrůstal, byli oba profesně z oblasti gastronomie a hotelnictví a k té se nápoje a tím pádem i víno vážou velice dobře – a tak jsem vše kolem vnímal už jako malý klučík – takže od malička.

Ale můj opravdu první náhled do světa vína nastal v Čejči na Hodonínsku. A už podruhé to byl prarodič, tentokrát dědeček (mé tehdy ještě budoucí) manželky. Úžasný člověk, který prožil politickou persekuci v padesátých letech, včetně uranových lágrů, které ho těžce poznamenaly.

Nebyl už, želbohu, v optimální kondici na to, aby mne naučil prakticky vinařit, ale jeho vášeň pro sklep byla pro mne už tehdy snadno pochopitelná…a proto neodolatelně lákavá.

A jak to tak bývá, důležité události do naších životů chodí po skupinách… ☺

Někdy tou dobou jsem se též seznámil s lidmi, kteří organizovali Pardubický festival vína ; letos, bude-li vše už řádně fungovat, nás čeká již 23. ročník! Srdečně zvu všechny, kteří mají rádi spojení dobrého vína a romantického prostředí starobylého pernštejnského sídla.

Ale od historických nemovitostí zpět k vínu: s Festivalem se nedílně pojí i největší soutěž vín ve východních Čechách – letos to bude 22. ročník, čímž se řadí k nejstarším soutěžím vín v naší historii.

A právě k hodnocení jednoho z prvních ročníků jsem měl být tu čest přizván, tehdy jako naprostý amatér a začátečník, do laické komise. Bavilo mne to – MOC. Asi jsem nebyl úplně marný, jelikož se tehdejší přísedící u stolu zajímali, jak to, že to tak dobře poznávám, jestli to umím. To mi stačilo jako důvod k zamyšlení, že by vínoznalectví mohl být ten správný směr, kam upřít energii.

No a co dál – samostatné vzdělávání, kolektivní ochutnávání, cestovaní za vínem a po pár letech – když jsem si myslel, že už něco vím, troufnul jsem si přihlásit se k přezkoušení na degustátora. Zní to snadno, v praxi to ale znamená navnímat obrovské penzum vědomostí a hlavně – ověřit si, že senzorické schopnosti, kterými disponuji, jsou dostatečné na to, aby se „trouba z Čech“ poměřil s Moraváky, kteří se motyčkou a koštýřem umějí ohánět už odmalička.

Zkoušky na degustátora se skládají z první části, zjednodušeně nazvané SENZORIKA, která je společná pro všechny profese, které ke své práci potřebují rozeznávat vůně, chutě a barvy. Překvapilo mne, jak nízká byla úspěšnost frekventantů, někteří z těch, které jsem kolem sebe vnímal jako opravdové ZNALCE vyletěli a neudělali to ani napodruhé…dokonce ani napotřetí.

A ten pravý masakr nastává až v Národním vinařském centru ve Valticích. Zájemci o „papíry“ tam nejprve projdou školením, teoretickým i praktickým pod vedením profesorů z vysoké vinařské školy (MENDELU Brno, fakulta Lednice). A na cestu domů dostanou seznam doporučené literatury a termín přezkoušení. V den zkoušek nastal jeden z mých nejtěžších dní v životě…podrobností Vás ušetřím, ale, bylo to tak náročné, že jsem se po posledním úkonu a podpisu protokolu dostal nějak/nevím jak ven a dlouhé minuty seděl na schodech valtického zámku a vzpamatovával se, než jsem byl schopen něčeho dalšího.

A co následovalo? Čekání…téměř nekonečné – a na jeho konci byl mail a diplom – ANO, jste degustátor, podepsán prof. Ing. Josef Balík, Ph.D. (tehdy ještě s polovinou titulů, nicméně – o nic méně vážený podpis to byl), což v praxi znamenalo, že jsem povýšil z provinčního amatérského vínomilce na certifikovaného znalce ☺. Jmenuje se to: „fyzická osoba, která je držitelem platného osvědčení pro senzorickou analýzu vín podle ČSN ISO 8586-2 (případně normy, která tuto normu nahradí)“.

Jsem toho názoru, že každý, kdo to s vínem myslí vážně, by měl aspirovat na získání tohoto osvědčení!! Ale jen tak někdo ho nezíská – v každém případě úsilí k tomu směřující každému odhalí jeho opravdové schopnosti – ANO, právě tato cesta sama o sobě může být cílem. A když to nevyjde – nevadí, víno je nadevše demokratické, rádi jej mají znalci stejně i neznalci. Ti vlastně možná víc. Méně o něm „mudrují“ a víc si ho mohou užívat.

Ale tím to neskončilo, samozřejmě – naopak, tím má cesta životem s vínem teprve začala nabírat ten správný směr.

Co si máme představit pod tím správným směrem?:-)

Vlastně všechno, o čem si teď povídáme – hodnocení vín na soutěžích, výstavy, veletrhy, degustace, výlety s vínem a za vínem a tak nějak vůbec můj život, který se začal čím dál tím víc točit okolo vína.

Představila jsem Tě kromě jiného jako místopředsedu Asociace degustátorů? Čemu se Asociace degustátorů věnuje a co je Tvojí náplní práce?

No tady je třeba začít trochu zeširoka: představila jsi mne jako degustátora…proč právě tak? Rozdíl mezi pojmy DEGUSTÁTOR vs SOMMELIER – to je téma na samostatný článek(ten pro Vás v blízké době připravuji-pozn.autora), tudíž se nyní s dovolením budu držet jen tématu Asociace degustátorů ČR.

Před lety jsme s kolegy založili profesní organizaci hodnotitelů vína, spolek nazvaný ASOCIACE DEGUSTÁTORŮ ČR, který nyní sdružuje nejen certifikované hodnotitele vín, ale také amatérské příznivce, kteří tvoří nemalou část naší členské základny.

Každý z členů výkonného výboru je pověřen částí úkolů z činností spolku, mým konkrétním zadáním je být mj. pokladníkem a administrátorem spolkového dění.

Ale tuším, že se vlastně ptáš na něco jiného – naše činnost spočívá hlavně v organizaci setkávání a odborném vzdělávání naších členů a příznivců. Krom soutěží vín, nad kterými máme odbornou záštitu, se setkáváme na mnoha místech v rámci celé ČR na řadě akcí za účelem vzájemného proškolování formou degustačních tréninků a odborných seminářů.

Těch se ale může účastnit každý, kdo má o víno zájem, a naši členové (i ti bez zkoušek) mají účast částečně dotovanou z prostředků Asociace.

Můžu potvrdit, že vzdělávací akce AD stojí z to…Co Tě na víně baví nejvíc?

To je jasné, Ti všichni lidé okolo vína a nejvíc víno samé!

Pracovně i volnočasově jsem už se ve svém věku setkal s obrovskou množinou lidí a krom lyžařské party (zejména té okolo SNOW.CZ a vlastně všech, kdo má rád hory a lyžování) jsou lidé kolem vína tím nejlepším vzorkem populace, co jsem měl tu čest v životě potkat.

Samozřejmě – až na výjimky – hňupi jsou k mání v každé branži, zde je jich ale výrazně méně, než je v kraji běžné…

Ale abych Ti (úplně) neutíkal z otázky – na víně mne baví ta neskutečná mnohotvárnost a vícevrstevnatost dojmů, kterou můžeme při jeho konzumaci zažít. Známe tisíce odrůd, stovky skvělých terroire a desítky technologií – a kombinace těchto faktorů přináší nekonečně možností, jak od starověku lidmi užívaný ušlechtilý nápoj může chutnat.

Krásná odpověď a musím říct, že přesně tohle mě na víně baví taky hodně. Ale pojďme dál. Vím, že jsi začal (díky současné situaci) pořádat online degustace. Pro mě naprosto úžasný nápad a jsem ráda, že se mi podařilo se na jednu degustaci dostat a už teď se moc těším. Můžeš online degustaci představit a přiblížit lidem? Jak to celé funguje?

Hodně podobně jako na degustaci veřejné – máte před sebou sklenici, degustační list, vzorky vín – jen toto vše ale u Vás doma a prezentujícího, toho si pustíte na obrazovce!

Vzorky v malých lahvičkách dostanete předem, k nim obdržíte též degustační list, na který si budete psát své dojmy. Pustíte si počítač, tablet nebo v nouzi i telefon, připojíte se prostřednictvím webu – no a vinař může a bude průběžně reagovat a odpovídat Vám na Vaše písemné komenty pod live streamem.

A kdo nemá čas v termínu degustace, může si to pustit kdykoli později, jen už mu nikdo neodpoví v reálném čase. Pro pořadatele standartních degustací to má jednu skvělou výhodu – sklo si budete umývat a leštit sami…☺

Mé online degustace najdete na Youtube a to zde>>

K takovému nouzovému řešení nás nyní (březen/duben 2020) donutil nouzový ☺ stav, spojený s C-19, zkušenosti z prvních již proběhlých akcí ale ukazují, že víno takto můžeme a budeme prezentovat i do budoucna – ale – živý kontakt nic nenahradí!

To vypadá skvěle a já se moc na čtvrteční degustaci těším. Co když tento článek čte někdo, kdo už nemá šanci zažít online degustaci a může degustovat jen ze záznamu…je možné doobjednat vzorky vín?

Vše je na dohodě, ozývejte se ☺…kontakt najdete tady>>

Často se setkávám s názorem, že nejlepší vína jsou ta z Francie. Jak se na to díváš ty?

Tady Ti zase malinko odskočím – to je jako když se zeptáš, která žena je na světě nejkrásnější. Samozřejmě TY a pak skoro každá, na téměř každé je NĚCO unikátního, čím může být zajímavá. A právě tak je to s vínem – pakliže je kvalitní, najde svého obdivovatele/konzumenta a to je dobře.

Ale dobře, už jdu k té FRANCII – je to země s obrovskou tradicí výroby a zejména kulturou konzumace vína. Tak jako základem moderní gastronomie je francouzská Haute cuisine, tak i ve vinařském světě je francouzské vinařství ikonou a naprostým základem.

Všechny další vinařské velmoci se dříve či později s francouzskými vinařskými metodami (a zahrnuje to jak vinohradnictví, tak i enologické a degustační oblasti) musely seznámit a inspirovat…a pak si to dělat po svém…

A možná-i někde/něco/někdy i lépe.

Rozhodně ale není možné generalizovat – toto je top a o tom nelze diskutovat. Právě naopak, víno je oborem, ve kterém je možné a dokonce nezbytné neustále něco nového poznávat, diskutovat o tom a také si toho užívat.

Moje resumé je tedy, NE, automaticky nejsou. Ale jsou skvělá – doporučuji!

Dalším faktorem je totiž individualita konzumenta: někomu konkrétnímu skvělé barikové burgundské nechutná a velmi pravděpodobně nikdy chutnat nebude, má to prostě takto nastavené a není třeba to řešit. Zvlášť když přijdeme na to, co mu naopak chutná a tak si společně ty lahve otevřeme dvě, každý jinou a bude to posezení příjemné pro oba.

A co bys poradil člověku, který by se chtěl naučit vínu rozumět? Jak a kde začít?

Nejlépe s někým, kdo je v poznávání aspoň o krok dál. Dobrý průvodce světem vína ušetří začátečníkovi nejen velké peníze, ale hlavně spoustu zbytečných kroků do slepých uliček. Svět vína je nezměrné bludiště a ztratit se je tak snadné…ale někdy i příjemné ☺.

Na druhou stranu, díky globalizaci je dnes poznávání vín z celého světa mnohem jednodušší, stačí jedna návštěva slušného velkoobchodu s vínem a ještě tentýž den si můžeme (v závislosti na stavu účtu) udělat průřezovou degustaci TOP TEN nejlepších vinařských regionů z celého světa. Pozor, regionů, nikoli nejlepších vín. Jak jsem již říkal, toto by bylo velice subjektivní…a taky nedostupné, ta nejskvělejší vína planety se nedají koupit jako rohlík, po těch je třeba pátrat a shromažďovat a tím si je zasloužit.

Já sám měl to štěstí potkat takové skvělé průvodce a nyní právě takovým průvodcem chci být pro další zájemce. A jsem rád, když mohu!

Celý můj vinařský byznys vznikl tak, že se kdysi jedni mí přátelé vyslovili: když už tam jezdíš, přivez nám taky něco…a pak už se to jen nabalovalo… ☺ Pominu-li gastro odběratele, tak většinu toho, co prodám, také lidem osobně představím a společně ochutnáme při mých degustacích.

Některé z nich probíhají u mne, čím dál častější je také model, kdy vzorky dovezu za klientem a odehrává se to v jeho prostorech a pro jím zvolenou společnost.

No a pak je tu vinařská turistika – beru s sebou zájemce o skutečné poznání hlubší roviny vín až jejich k výrobcům. Nejčastěji pak samozřejmě u nás v ČR (a nejen na Moravu, i v Čechách se nyní objevují skvělá vína!) a nejméně dvakrát ročně do Bulharska. Byli jsme ale už i ve Francii, Itálii, Německu, Slovensku, Maďarsku a Rakousku. Ideální pro tento způsob poznávání vín je obytné auto, tudíž tento dopravní prostředek preferuji a na svých cestách za vínem používám nejčastěji.

Ale to jsme již v jiné kapitole…. ☺, třeba viz zde>>

Jirko, děkuji, že sis udělal čas na náš rozhovor a na závěr mám ještě jednu otázku. Nebudu se ptát, jaké víno je Tvé oblíbené, ale zajímá mě, jestli máš tip na víno ideální teď na jarní období?

Každé…každé dobré!

Ono je to teď venku takové aprílové, tudíž během jednoho víkendu, třeba jako byl ten právě uplynulý, velikonoční, přijde řada a chuť na oslavný sekt, jarní růžovku k posezení na terase, minerální bílé k jídlu a večer u krbu či kamen i na hřejivé červené. Víno nemá roční období, hledejme spíš ten správný okamžik k jeho vychutnání.

Děkuji Ti za pozvání k „popovídání si“ a budu se těšit někdy/brzy na živo!