Gratuluji a připíjím…:-)

Minulý týden moje kamarádka porodila krásnou zdravou holčičku.

Na tom by nebylo nic zvláštního. Netradiční je, že se s manželem rozhodli zvládnout porod doma za přítomnosti porodní asistentky.

Ale jak si z nás život občas dělá legraci, porodní asistentka kvůli jinému porodu nestihla dorazit a tak s příchodem dcery na svět pomohl tatínek sám s porodní asistentkou na telefonu.

Novopečený tatínek i maminka mají můj neskonalý obdiv, jak to vše zvádli…!:-)

Věděla jsem, že se chystají porodit doma. Když jsem se dozvěděla, že vše dobře dopadlo, maminka i holčička jsou v pořádku,tatínek neomdlel:-), měla jsem obrovskou radost!!! Představovala jsem si, jaké to je, když v soukromí domova jen se svým partnerem přivedete na svět Vaše první dítě? Musí to být úžasný pocit!

Chtěla jsem se o tuto radost podělit se svými známými a byla jsem až šokovaná, jaké radikální reakce to vyvolalo…

Jsou blázni???

Proč takhle hrozně riskují???

To jsou nezodpovědní lidi???

V nemocnici přeci mají jistotu, že se nic nestane…

Posledních pár dnů o tom hodně přemýšlím, a proto jsem se rozhodla napsat tento článek.

Nechci rozvířit debatu o tom, jestli porody doma ano nebo ne? To je na každém z nás… já sama zatím zkušenost s porodem nemám a nevím, jestli bych na to rodit doma měla odvahu?

Proč tak tvrdé reakce okolí?

Proč nás jako první napadnou možné komplikace a někdy až katastrofické scénáře?

Proč hned odsuzujeme ostatní za jejich rozhodnutí? Vždyť to je jejich život…a ne náš.

Máme strach? A z čeho?

A proč nás nenapadne, že to taky může všechno dopadnout dobře?

Je to tím, že nemáme dost informací?

Nevěříme sami sobě, svým smyslům, intuici?

Máme nedůvěru ve svoje tělo?

Nebo radši tu tíhu zodpovědnosti přeneseme na někoho, koho považujeme za autoritu?

Moji kamarádi, ač jsou prvorodiče, neudělali toto rozhodnuti naivně a bez rozmyslu. Naopak. Důvodem bylo, že nenašli žádné zařízení, kde by byla lékařská péče a zároveň příjemné a ne neosobní nemocniční prostředí.

Připravovali se pečlivě celé těhotenství, nastudovali veškeré dostupné informace, oba se pro to vědomě rozhodli a budoucí tatínek byl připravený se aktivně na porodu podílet.

Oběma moc gratuluju ke krásné holčičce a i k tomu, že si obhájili před všemi svoje rozhodnutí a měli důvěru v sebe.

Když se naučíme znát svoje tělo, naslouchat své intuici a budeme mít potřebné informace, pak můžeme učinit rozhodnutí na jakékoliv životní křižovatce.

Ano, každé rozhodnutí s sebou nese možnost neúspěchu. Vždy se rozhodujeme tak, aby výsledek dopadl dobře…jenže to dopředu nikdy nevíme a nikdo nám ten kýžený výsledek nemůže zaručit. Musíme se spolehnout sami na sebe, za své rozhodnutí převzít zodpovědnost a věřit, že vše dopadne, tak jak má.

Nebojme se dělat věci tak, jak cítíme. Nemusíme se přeci přizpůsobovat tomu, co je všeobecně považováno za správné. Každý máme jinou cestu a pro každého je správné něco jiného.

Dnes to nebylo o víně…

Ale vínem připíjím na malou princeznu a její statečné rodiče.

Na zdraví!!!